míra, -y ž. (7. j. mírou, mn. 2. měr, 3. mírám atd.; ve význ. ,měřice' a v někt. ust. spoj. 7. j. měrou, mn. 3. měrám atd.) 1. rozměr, rozsah, množství (čeho); údaj je určující: jakou to má míru? kolik to měří; brát míru na šaty; šaty na míru, podle míry; dobrá (špatná) m. dobré naměření; životní m. úroveň; m. hříchů byla dovršena; peněž. úroková m. výše, velikost úrokovacího procenta; liter. m. verše metrum; jaz. příslovečné určení míry 2. určitý, pravidelný, náležitý, přiměřený rozměr, rozsah něj. věci, stupeň vlastnosti něčeho: mít míru (při odvodu) náležitou výšku; mít svou míru; zachovat ve všem míru; přestoupit, překročit stanovenou míru; uvést, přivést na pravou míru opravit podle skutečnosti; mít do jisté míry pravdu částečně; mít něčeho v hojné míře hodně; být na nejvyšší míru rozzloben nejvýš; všeho s mírou mírně, ne příliš; hojnou měrou hojně; nepatrnou měrou nepatrně 3. poněk. zast. kniž. způsob: nižádnou měrou toho nemohl dokázat; usiloval o to tou měrou, že... 4. duševní stav, nálada ap.: být v dobré míře; žít s někým v dobré míře v dobrém poměru; přivést z míry z rovnováhy; není v takové míře, aby... 5. jednotka n. souhrn jednotek na měření rozměrů těles: staré váhy, mince a míry české; míry a váhy; m. délková, pozemková; mat., fyz. míry délkové, plošné, krychlové, duté, úhlové; horn. dolová m. 6. stará dutá míra (0,61 hl n. 2/3 korce); plošná míra (0,1918 ha); měřice: chalupa s třiceti mírami, měrami polí †7. máz: m. piva (Prav.) 8. nářadí k měření s označením míry; měřidlo, měřítko: skládací m.; stát pod mírou (při odvodu); zbož. dobytčí m. k měření rozměrů n. k odhadu živé váhy dobytka; polygr. typografická m. měřená typografickým systémem na cicera a body; → zdrob. mírka v. t.