mírný příd. 1. zachovávající nevelikou, náležitou míru v různých projevech (op. prudký): m. vítr slabý; m-á zima; m-é podnebí (op. drsné); m. šum; jet m-m klusem, m-m tempem nepříliš rychlým; m. krok; m. úklon neveliký; mluvit m-m hlasem slabým; m. člověk umírněný, zdrženlivý; užít v řeči m-ch slov zdrženlivých; m-é stoupání, m. svah nenáhlý; m-á bolest malá, snesitelná; m-é ceny poměrně nízké; m. v pití střídmý; m. trest malý; zeměp. m-é pásmo, m. zeměpás mezi obratníkem a polárním kruhem na severní i jižní polokouli 2. zachovávající mír v jednání, nezavdávající příčinu ke sporům ap.; mírumilovný, pokojný, klidný: m. člověk; m-á povaha †3. v míru konaný; zjednávající smír: za m-ch časů (Jir.) za míru; – m. list (Pal.); → přísl. mírně: m. trestat; m. klasifikovat, soudit shovívavě; – spor m. narovnán; mírno: bylo klidno a m.; → podst. mírnost, -i ž.: m. v jídle; zachovávat m. ve všem; m. podnebí