místodržitel, -e, místodržící, -ho m. hist. náměstek, zástupce panovníka ve správě země; místodržitelka, -y ž. (2. mn. -lek) 1. (zř. též -držitelkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) žena zastávající úřad místodržitele 2. ob. manželka místodržitele; místodržitelský příd.: m. úřad; místodržitelství, -í s. hist. 1. úřad místodržitele 2. budova místodržitelského úřadu 3. (v bývalém Rakousku) název zemských politických úřadů; místodržitelstvo, -a s. *1. místodržitelé (jako celek) †2. místodržitelství