měrný příd. 1. sloužící k měření, týkající se měření: m-é zařízení měřicí; odb. m-á tyč, lať; m-á nádoba odměrná; zř. m-á fyzika založená na měření; fyz. m-á jednotka základní veličina pro měření fyzikálních a technických vlastností; m-é číslo vyjadřující poměr velikosti veličiny k jednotce téhož druhu 2. odb. vyjadřující míru fyzikálních n. technických vlastností; specifický: fyz. m-á hmota udávající hmotu objemové jednotky, hustota; m. objem rovnající se hmotě jednotkového objemu; m-á váha stanovící váhu objemové jednotky; m-é teplo potřebné k zahřátí jednotky hmoty o 1° C; elektr. m. odpor rovnající se odporu materiálu (vodiče n. izolantu) jednotkové délky a jednotkového průřezu; tech. m. tlak působící na jednotku plochy *3. bás. pravidelný, souměrný, ladný: m. krok stejnoměrný; m-é písně (Ner.) mírné, lahodné; → přísl. k 3 *měrně: bás. krev m. bije (Ner.); dal ti bůh štědře, užívej m. (Čel.) umírněně; → podst. *měrnost, -i ž.: idea m-i a krásy (Frič); bás. živá m. nohou (Ner.) rytmus