mžik

, -u m. (6. mn. -cích) 1. mžiknutí, mrknutí; kmitnutí: jedním mžikem oka ho poznal; m. světla 2. oka…

mžikati

ned. 1. mimovolně přivírat a otvírat oční víčka; mrkat 1: oko mžiká; víčka mžikají; m. očima; expr.

mžikavý

příd. k mžikati; mžikající, mrkavý: m-é oči; m-á víčka; m. pohled; m-á lampa, m-é světlo blikavé; →

mžikem

(*mžitkem, Něm., *mžičkem, Vrba) přísl. 1. v mžiku, v okamžiku; okamžitě, ihned: m. se ustrojit; m. …

*mžiklý

, *mžikný, *mžiký příd. prchavý, letmý: krátká m-lá žití vteřina (Mach.); m-ný pohled (Vrba); m-ké v…

mžiknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) k mžikati: m. očima; nikdo ani nemžikl ani se nepohnul; v mžiknutí ok…

mžikný

v. mžiklý

*mžikot

, -u m. (6. j. -u) mžikání, míhání: neklidný m. (Jir.)

-mžikovati

jen s předp.: po-

mžikový

příd. trvající jen okamžik; zaměřený na okamžik, soustředěný na okamžik; momentní: m. nápad; m-á ski…

mžiký

v. mžiklý

okamžik

, -u m. (6. mn. -cích) velmi krátká chvilka: odběhnout na o.; vrátit se za o.; udělat práci rychle, …

†okamžiknutí

, -í s. okamžik: už tu byl večer a jako o-m zase pozdní hodina (Třeb.)

*omžiknouti

dok. (min. -kl, trp. -knut) (co) mžikem, mžiknutím obhlédnout: omžikl, co se vůkol děje (Šlej.); — o…

pomžikávati

, řidč. pomžikovati ned. 1. k pomžiknouti, chvílemi trochu mžikat, mžiknout; pomrkávat 1, 2: oči pom…

pomžiknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) 1. slabě mžiknout; pomrknout 1: p. očima; víčka pomžikla 2. (po kom; …

rozmžikati se

dok. řidč. rozmrkat se 1. začít a ještě nepřestat mžikat: oči se rozmžikaly (rozpaky) 2. (o světle) …

*rozmžiknouti se

dok. (min. -kl, podst. -knutí) (o světle) bliknout, mrknout 1: chvilkami se rozmžikne hvězdička zápa…

zamžikati

dok. několikrát mžiknout; zamrkat: oči zamžikaly (Šim.); z. víčky (M. Han.); nervózně z.; neos. v oč…

zamžiknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) (krátce) mžiknout; zamrknout: oči plaše po nás zamžikly (Rais); z. bí…