majetek, -tku m. soubor věcí, kt. někomu náleží; vlastnictví, jmění: soukromý, veřejný m.; nedotknutelnost osobního m-u; šetřit, rozkrádat národní m.; průmyslový, finanční, pozemkový m.; movitý, nemovitý m.; konfiskace, vyvlastnění m-u; přen. kulturní m. lidu hodnoty; jeho myšlenky se staly m-em celého národa; být v něčím m-u, mít v m-u ve vlastnictví; podn. hosp., úč. souhrn věcných prostředků (např. investic, zásob, hotových peněz, pohledávek), které má hospodářská jednotka pro splnění vytčeného úkolu: m. investiční, oběžný, provozní, finanční, stálý, hmotný, nehmotný, cizí, vlastní aj.; práv. souhrn všech práv ocenitelných penězi, která náleží něj. osobě fyzické n. právnické; v širším smyslu aktiva a pasíva: národní, soukromý m.; → zdrob., často expr. majeteček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): skromný m.; hnát se za m-em