malomocný příd. 1. řidč. (proti čemu) slabý, bezmocný, nemohoucí: m-é oči pátraly ve tmě; m-é, bezútěšné stáří (Šim.); být m. proti síle živlů; m. vztek, hněv neúčinný; m-é pokusy o revoluci slabé, bezvýsledné 2. nemocný malomocenstvím: nemocnice pro lidi m-é; vyhýbali se mu, jako kdyby byl m.; → přísl. malomocně: m. naříkat, pohodit rukou bezmocně; světlo rozráželo m. mlhu slabě, neúčinně; klesl m. bezvládně; → podst. malomocnost, -i ž. řidč. a kniž. 1. malomoc: m. zraněného těla nemohoucnost, bezmocnost, slabost, ochablost 2. malomocenství