Alaman

, alaman-, Alamán, alamán- v. Aleman, Alemán

Aleman

, Alaman, -a m. (1. mn. -é, -i) příslušník jednoho z germánských kmenů sídlících v jihozápadním Něme…

allemanda

, -y ž. (z fr.) hud. starý tanec mírného tempa německého původu (např. součást suit Bachových)

almanach

, -u m. (6. mn. -ších) (z řec. driv. eg. zákl.) ročenka; sborník prací: básnické a-y Puchmajerovy; a…

almandin

[-dýn], -u m. (6. j. -u) miner. červenofialový průhledný drahokam, granát železnatohlinitý, nacházej…

amant

, -a m. (z fr.) ob. hanl. a zast. milenec: mít mnoho a-ů; chodit s a-em po zábavách

†amanuensis

[-zis] (*amanuens), -nse, -nsa [-ze, -za] m. (z lat.) (dř.) nižší soudní n. knihovní úředník: být jm…

Andamany

, -an ž. pomn. souostroví v Bengálském zálivu; andamanský příd.

andromanie

[-ny-], -e ž. med. chorobná touha po mužích

angloman

, -a m. kdo napodobuje zevnějškem i chováním Angličany, kdo si libuje ve všem anglickém; anglomanie

antiromantik

[-ty-], -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) odpůrce, protichůdce romantismu; antiromantický příd.: a…

archimandrita

, -y (1. mn. -é), archimandrit, -a (1. mn. -i) m. (z řec. zákl.) círk. (v pravoslavné církvi) předst…

ataman

, -a m. (z rus. driv. tur.) volený náčelník kozáckého oddílu: trp, kozáče, budeš a-em (přísloví); př…

*atamanština

, -y ž. svévolné jednání po způsobu atamanů (Krat.)

autosémantický

[-ty-] příd. (z řec. zákl.) jaz. a-é slovo mající samo plný lexikální význam, plnovýznamové (op. syn…

barman

, -a m. (barmanka, -y ž.) číšník za barovým pultem

biblioman

, -a m. (1. mn. -i, -ové) (bibliomanka, -y ž.) vášnivý milovník knih; bibliomanie [-ny-], -e ž.; *bi…

†biederman

[bídr-], -a m. (z něm.) hanl. usedlý měšťák, šosák (Šal.)

bisurman

v. busurman

bráhman

(†brahmín), -a m. příslušník první z bývalých indických kast, převážně kněžské; bráhmanský příd.: b-…

bráhmanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. jedna z nejstarších etap ve vývoji indických náboženství; bráhmanské …

braman

, braman- v. bráhman, bráhman-

brevi manu

[breví manú] (lat.) kniž. zkrátka, krátkou cestou

businessman

[byznysmen], byznysmen, -a m. (1. mn. -i) (z angl.) často hanl. (v kapit., zvl. v amer. prostředí) o…

†busurman

, †bisurman, -a m. (1. mn. -i) (z pers.) mohamedán, nekřesťan, nevěřící

citátomanie

[-ny-], -e ž. hovor. hanl. záliba v uvádění citátů; nemírné užívání citátů z prací uznávaných autori…

čechman

, čechmant, čechman-, čechmant- v. čerchman, čerchman-

čerchman

, čerchmant, čechman, čechmant, -a m. ob. 1. čert: černý jako č.; ♦ expr. šijí s ním všichni č-i je …

čerchmanský

, čerchmantský, čechmanský, čechmantský příd. ob. expr. k čerchman, čerchmant, čechman, čechmant; če…

číman

, čiman, -a m. (z něm. zákl.) ob. expr. obratný, čiperný, chytrý člověk: člověk musí být č.; hanl. t…

daman

, -a m. (z arab.) drobný, asi jako náš králík veliký kopytnatec, žijící v Asií a v Africe; zool. rod…

dehumanisace

[-nyza-], dehumanizace, -e ž. (z lat.) kniž. odlidšťování, odlidštění: d. dělníka ve výrobě; dehuman…

démant

, démant- v. diamant, diamant-

démonomanie

[-ny-], -e ž. (z řec. zákl.) (v náb. primitivních národů) stav, při němž osoba sama sebe pokládá za …

diamant

[dy-], jen neodb. a často bás. démant, -u m. (6. j. -u) (z fr. driv. řec.) 1. nejcennější a nejtvrdš…

diamantonosný

[dy-] příd. bohatý na diamanty: d. slepenec

diplomant

, řidč. diplomand, -a m. (diplomantka, řidč. diplomandka, -y ž.) (z řec. + lat.) vysokoškolský stude…

dipsoman

[dy-], -a m. med. člověk stižený dipsomanií; -manie [-ny-], -e ž. (z lat. driv. řec.) med. periodick…

dobrman

, -a m. (z něm.) plemeno domácích psů černé n. rezavé barvy, dobrých hlídačů, cvičených hlavně pro p…

dolman

(*doloman), -u m. (6. j. -u, -ě) (z tur.) uherský n. vůbec orientální vojenský n. šlechtický slavnos…

doloman

v. dolman

dragoman

, -a m. (z arab.) (v Orientě, zvl. u úřadů konzulárních a vyslaneckých) tlumočník; (někdy též) průvo…

durman

, -u m. (6. j. -u) (z rus.) 1. statná jedovatá bylina s bílými květy a s vejčitými ostnitými plody; …

dvojchroman

, -u m. (6. j. -u) chem. sůl kyseliny chrómové: d. draselný silné oxidační činidlo užívané zejm. v k…

džentlmen

, gentleman [džentlmen], -a m. (z angl.) 1. muž povahově čestný, bezvadného zevnějšku a společensky …

Eman

, -a m. dom. Emanuel; → expr. zdrob. Emánek, -nka m.; — eman, -a m. slang. druh účesu (u tzv. pásků)

eman

, -u m. (6. j. -u) (z lat. zákl.) fyz., chem. jednotka radioaktivity

emanace

, -e ž. (z lat.) 1. vyzařování 2. fyz., chem. radiová e., radioaktivní e. plynný prvek vzniklý rozpa…

emancipace

, -e ž. (z lat.) emancipování: ženská e.; naprostá, plná e.; bojovat za e-i žen zrovnoprávnění; kniž…

emancipantka

, -y ž. (2. mn. -tek) zast. hovor. emancipovaná žena

*emancipátor

, -a m. (*emancipátorka, -y ž.) kdo emancipuje, zrovnoprávňuje

emancipovaný

příd. hlásající n. uskutečňující emancipační názory, souhlasící s emancipací: e-á žena; → podst. ema…

emancipovati

ned. i dok. (z lat.) (koho; koho od čeho, z čeho) vymaňovat, vymanit z podřízeného postavení ve spol…

Emanuel

, -a m. (Emanuela, -y ž.) osobní jm.; — v. též Ema, Eman

erotoman

(1. mn. -i), řidč. erotomaniak [-ny-], -a (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) m. (-manka, -y ž.) kniž. oso…

esaman

[es-á-], -a m. (z něm.) ob. příslušník bývalých nacistických úderných útvarů SA (Sturmabteilung)

esesman

[es-es-], -a, esesák, -a (6. mn. -cích), eses neskl. m. (esesmanka, esesačka, -y ž.) (z něm.) ob. př…

éteromanie

[-ny-], etheromanie, -e ž. (z řec. zákl.) med. chorobná touha požívat éter; éterismus 2

fachman

, -a m. (z něm.) slang. odborník

ferman

, -u m. (z pers.) úř. slang. úřední výnos, nařízení, rozkaz, vyhláška, oběžník: sloh úředních f-ů; v…

feromangan

, ferro-, -u m. (6. j. -u) hut. slitina železa s manganem

finišman

[-ny-], -a m. (z angl.) sport. poslední člen štafety

firmant

, -a m. (1. mn. -i) (z it.) obch. podpisovatel firmy: podpisy f-ů

forman

(nář. furman), -a m. (1. mn. -i) (formanka v. t.) (z něm.) (dř.) vozka, kočí, povozník: uměl s koněm…

formančit

, formanit ned. (3. mn. -í) ob. (dř.) provozovat formanství: f. mezi Prahou a Vídní; v zimě formanil…

formanka

(nář. furmanka), -y ž. 1. zast. ob. žena formana 2. (dř.) žena provozující formanství (Jir.) 3. míst…

formans

, formant, -ntu m. (6. j. -u) (z lat.) jaz. 1. slovotvorný element bez lexikálního významu 2. jeden …

frankoman

, -a m. galoman; frankomanie [-ny-], -e ž. galomanie; frankomanský příd. galomanský

*frazeomanie

[-ny-], *fraziomanie, -e ž. záliba ve frázích, v prázdné, nabubřelé řeči, frazérství (Šal.)

furman

, furman- v. forman, forman-

galoman

, -a m. kdo napodobuje zevnějškem i chováním Francouze, kdo si libuje ve všem francouzském; frankoma…

generálkomando

, -a s. zast. voj. slang. hlavní, vrchní vojenské velitelství (Bran., Kub.)

geomantie

[-ty-], -e ž. (z řec. zákl.) mystické věštění ze značek nakreslených na zemi

germanisace

[-nyza-], germanizace, -e ž. (z lat. zákl.) poněmčování, poněmčení: josefínská g.; násilná g.; vlna …

germanisátor

[-nyzá-], germanizátor, -a m. kdo germanizuje; poněmčovatel: horlivý g.; germanisátorský, germanizát…

germanismus

[-nyz-], -mu m. (z lat. zákl.) 1. jaz. jazykový prvek přejatý do jiného jazyka z němčiny n. podle ně…

germanisovati

[-nyzo-], germanizovati ned. i dok. (z lat. zákl.) (koho, co; ~) poněmčovat, poněmčit: česká města b…

germanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (germanistka, -y ž.) odborník v germanistice

germanistika

[-nysty-], -y ž. (z lat. zákl.) studijní a vědní obor zabývající se jazykem, literaturou a historií …

germanium

[-mány-], -ia s. chem. kovový polovodivý prvek zn. Ge (nazv. podle Germánie); germaniový příd.

germanofil

, -a m. (1. mn. -ové) milovník, přítel, stoupenec Němců a všeho německého; -filský příd.: g-á politi…

germanofob

, -a m. (1. mn. -ové) odpůrce, nepřítel Němců a všeho německého; -fobie, -e ž. nepřátelský postoj, n…

germanoman

, -a m. kdo napodobuje Němce, kdo si libuje ve všem německém; -manie [-ny-], -e ž. záliba, až nekrit…

Getsemany

, -man m. pomn. (†Getsemane neskl. s.) zahrada na svahu hory Olivetské u Jeruzaléma, v níž byl podle…

gigantomanie

[-ny-], -e ž. (z řec.) kniž. chorobné velikášství

gólman

, -a m. (z angl.) poněk. zast. sport. slang. brankář

gourmand

v. gurmán

grafoman

, -a m. (z řec. zákl.) kdo je stižen grafomanií; psavec; -manie, -e ž. chorobná, přílišná psavost; -…

*gurmanderie

(dř. ps. též gourmanderie), -e ž. gurmánství

hanuman

, -a m. (z ind.) hulman (zool.); H. opičí hrdina stejnojmenné básně Svatopluka Čecha

hastrman

, -a m. (z něm.) ob. vodník: pohanská příroda oživená duchy, skřítky a h-y; h. stáhl svou oběť pod v…

*hastrmaně

(Preis.), *hastrmanče, -te s. hastrmanovo dítě

hastrmanka

, -y (2. mn. -nek), řidč. hastrmančice, hastrmanice, -e ž. ob. hastrmanova žena

hastrmanský

příd. ob. k hastrman: h. kabát se šosy; h-á pohádka o hastrmanovi

hausmanit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) miner. čtverečný manganičitan manganatý (nazv. podle Johanna Ludwiga Hausma…

hejtman

, -a m. (z něm.) hist. 1. (v rakouskouherské armádě) setník: velitelem kompanie pěchoty byl h. 2. vo…

hejtmanka

, -y ž. (2. mn. -nek) 1. k hejtman 2 2. ob. žena hejtmana

hejtmanovati

(†hejtmaniti, 3. mn. -í) ned. být hejtmanem (ve význ. 2, 4): h. pod Žižkou; léta hejtmanění (Jir.); …

hejtmanský

v. hejtman

hejtmanství

, -í s. hist. 1. hodnost, úřad hejtmana; působení, úřadování hejtmana, hejtmanování: radovat se ze s…

*hejtmanstvo

, -a s. hejtmani (jako celek): všechno h. bratřické (Jir.)

heřmanoměstecký

, heřmanovoměstecký příd. k Heřmanův Městec (město v Čechách)

hetman

, -a m. (hetmanka, -y ž.) (z pol. driv. něm.) vojenský vůdce, náčelník u Poláků a u kozáků; řidč. vo…

hetmančina

, hetmanština, -y ž. hist. (v bývalém carském Rusku) země řízená hetmanem

hetmanovati

(*hetmančiti, *hetmaniti) ned. být hetmanem: slavně h.; hetmančiti budu sám (Třeb.), – nechť (Žižka)…

hetmanský

, hetmanství v. hetman

hofmanský

příd. jen ve spoj. h-é kapky lék obsahující čtvrtinu éteru a tři čtvrtiny absolutního lihu (nazv. po…

hořkomandlový

příd. k hořká mandle: h. olej; h-á silice, příchuť

*hudrmanice

, *hudrmeznice, *hudrnice, -e ž. expr. hubatá, svárlivá, klepavá žena: hudrmanice a klepny z Haštals…

hulman

, -a m. (1. mn. -i, -ové) (z ind.) indická opice živící se listím stromů; zool. rod Presbytis: h. po…

humanisace

[-nyza-], humanizace, -e ž. (z lat. zákl.) humanizování, zlidšťování, zlidštění: h. vzájemných vztah…

humanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) 1. společenské, vědecké a literární hnutí vzniklé ve 1…

humanisovati

[-nyzo-], humanizovati ned. i dok. (z lat. zákl.) (koho, co) zlidšťovat, zlidštit: h. lidskou společ…

humanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (humanistka -y ž.) 1. stoupenec humanismu 1, 2: Dante, průkopník h-u; stře…

humanistický

[-nysty-] příd. 1. k humanista; souvisící s humanismem: h-é uctívání, napodobování antiky; h-á úloha…

humanita

[-ny-], -y ž. (z lat.) láska k člověku; lidskost, lidství: pracovat v duchu h-y; myšlenky svobody, p…

*humanitarismus

[-ny-iz-] (dř. též -ism), -mu m. humanismus 2: Hugův h. (Šal.)

humanitární

[-ny-] příd. řidč. 1. k humanitě se vztahující: humanitní: h. filosofie Herderova 2. humanitní, duch…

humanitář

[-ny-], -e m. (humanitářka, -y ž.) stoupenec humanitní ideje: h. Jan Kollár; často hanl. liberalisti…

humanitářský

[-ny-] příd. k humanitář: romantické h-é sny; hanl. h-é fráze, přežitky vztahující se jen k zdánlivě…

humanitářství

[-ny-], -í s. hlásání humanitních idejí; humanitismus, humanismus 2: Hugovo romantické h.; často han…

humanitismus

[-nytyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) řidč. humanitářství, humanismus 2: Bolzano působil n…

humanitní

[-ny-] příd. 1. vztahující se k humanitě, směřující k ní: osvícenská filosofie h. 2. humánní, lidumi…

husman

, -a m. nář. houser (Baar, Vrba)

hypermangan

, -u m. (6. j. -u) manganistan draselný užívaný jako dezinfekční prostředek; hypermanganový příd.: h…

charmant-

v. šarmant-

chiromant

, -a m. (chiromantka, -y ž.) (z řec.) hadač, věštec z ruky; -mantie [-ty-] (*-mantika, -y) ž. hádání…

chroman

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) chem. sůl kyseliny chrómové; chromát: ch. draselný; ch. olovnatý c…

imanence

, -e ž. (z lat.) kniž. vlastnost toho, co je imanentní: vývojová i.; i. pádového systému

imanentní

příd. (z lat.) kniž. 1. takový, kt. vyplývá ze své vlastní vnitřní podstaty; tkvící v samé podstatě …

indogermanistika

[-ny-ty-], -y ž. řidč. (podle německého úzu) indoevropeistika

jarmanka

, -y ž. (2. mn. -nek) lesní bylina s drobnými kvítky ve strboulech; bot. rod Astrantia: j. větší

*jednomanželství

, -í s. monogamie: zásada j. (Staš.)

Jeruzalém

, -a m. (6. j. -ě) hl. město státu Izrael; hist. středisko židovské, posvátné město křesťanské; přen…

jezus

, jézus, jezusku, jezuskote (z něm.), jezusmankote (z něm.), jezusmarjá, jezusmarijá ap. citosl. zas…

kajman

, -a m. (ze špan. driv. indián.) americký vodní ještěr podobný krokodýlu; zool. rod Caiman: k. černý

kalamandra

, -y ž. (2. mn. -der) (z it.) ožanka kalamandra (bot.)

Kalimantan

, -u m. (6. j. -u) jeden z indonéských ostrovů náležející k Velkým Sundám (dř. zv. Borneo); kalimant…

kameraman

, -a m. (z angl.) (-manka, -y ž.) kdo pracuje s filmovou kamerou: k-i dokumentaristé, -manský příd.:…

karman

, -u m. (6. j. -u), řidč. karma II, -y ž. (z ind.) v bráhmanském a buddhistickém náboženství označen…

katmanka

, -y ž. (2. mn. -nek) křehká lupenatá houba na štíhlém rourkovitém třeni; bot. rod Amanitopsis: k. p…

Kilimandžáro

, -a s. nejvyšší africká hora, ležící ve východní Africe; kilimandžárský příd.

kleptoman

, -a m. (-manka, -y ž.) (z řec. zákl.) člověk stižený kleptomanií: léčit k-a; -manie [-ny-], -e ž. c…

komandant

, -a m. (*komendant, -a m., Rais) (komandantka, -y ž.) (z rom.) poněk. zast. velitel: k. brigády; př…

komandantura

[-úra] (*komandatura, Bran. aj.), -y ž. (z něm. driv. rom.) řidč. vojenské velitelství: spojenecká k…

komandér

, -a m. (z fr.) †1. velitel vojska: hlavní k. armády (E. Jel.) 2. nositel urč. stupně řádu: k. Cestn…

komandita

[-dy-], -y ž. (z fr.) obch. (v kapit.) obchodní společnost, kde alespoň jeden společník ručí neomeze…

komando

, -a s. (z něm. driv. rom.) 1. poněk. zast. vojenský povel, rozkaz: tasit zbraň na k. důstojníka; ex…

komandovati

(ob. komandýrovat, *komendovat) ned. i dok. (z fr.) 1. poněk. zast. vojensky velet, zavelet: důstojn…

komandýr

, -a m. (z něm. driv. fr.) (často v rus. prostředí) velitel, komandant: partyzánský k.; vojáci svrhn…

komandýrka

, -y ž. slang. 1. určení služby vojenským rozkazem, komandování, velení: nikoli domluva, nýbrž prušá…

komandýrovat

v. komandovat

komandýrovka

, -y ž. (z fr. zákl.) 1. voj. slang. komandýrka 1 2. (z rus.) slang. služební příkaz, příkaz k služe…

konfirmand

, -a m. (konfirmandka, -y ž.) círk. kdo se účastní konfirmace; kdo je konfirmován

kongresman

, -a, kongresník, -a (6. mn. -cích) m. často hanl. člen Kongresu Spojených států amerických

kosman

, -a m. drobná jihoamerická opička s prodlouženými chvostky na boltcích; zool. rod Callitrix: k. běl…

kšeftsman

, -a m. (z něm.) ob. hanl. kdo se vyzná v obchodech, obchodník, kšeftař: vášnivý k. (Til.); kšeftsma…

lamanšský

příd. zeměp. L. průliv ležící mezi anglickou a francouzskou pevninou, průliv La Manche [vysl. manš]

lamantin

[-týn], -a m. (z fr. driv. špan.) kapustňák (zool.)

lámaný

příd. mluvený s nedokonalou znalostí jazyka: l-á němčina; l-á řeč; → přísl. lámaně: l. mluvit anglic…

lémanský

příd. zeměp. L-é jezero Ženevské

liman

, -u m. (6. j. -u) (z rus. driv. řec.) zeměp. 1. (na pobřeží Černého a Kaspického moře) zátoka uzavř…

lžihumanismus

[-nyz-], -mu m. lživý, falešný, předstíraný humanismus; lžihumanistický [-ty-] příd.: l-á ideologie

†maďaromanie

[-ny-], -e ž. záliba, až nekritická, ve všem maďarském (Pal., Koll., Šaf.)

man

, -a m. (1. mn. -ové) (z něm.) (*manka, -y ž.) hist. práv. kdo měl propůjčeno léno; vazal, leník: dr…

-man

(z řec.) druhá část složených slov vyjadřující, že někdo je vášnivě zaujat (řec. mania šílenství) pr…

mana

, -y ž. (z hebr.) 1. název pro chutné plody n. jiné části n. produkty některých rostlin: biblická m.…

manažer

, -a m. (z angl.) 1. (v buržoazní společnosti) obchodní vedoucí sportovních n. uměleckých podniků: m…

manažerismus

[-iz-], -mu m. ekon. (v kapit.) manažerský systém

mancáry

, mandžáry, -ů m. mn. zast. ob. kusy něčeho rozbitého: rozbít, rozkouskovat na m.; na m. rozbitá per…

manco

v. manko

manč-

v. manš-

manda

, -y ž. 1. ob. expr. tlustá, kyprá žena: móda úzkých sukní se nehodí pro takovou mandu 2. nář. kočka…

mandant

, -a m. (mandantka, -y ž.) (z lat.) práv. kdo někomu vydal pověření, příkaz, plnou moc k obstarání n…

mandarín

, -a m. (1. mn. -i, -ové) (z port. driv. ind.) 1. evropský název pro feudálního čínského hodnostáře …

mandarínka

, -y ž. (2. mn. -nek) (*mandarínek, -nku, -nka, K. Čap., *mandarín, -u, R. Svob., m.) malý pomeranč …

mandarínství

, -í s. 1. mandarínská hodnost 2. hanl. ješitná povýšenost, netečnost: kulturní m.

mandát

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) 1. pověření, příkaz, plná moc: dostat, dát m.; Plechanov neměl (na k…

mandatář

, -e (†mandatár, -a, Arb.) m. práv. kdo dostal pověření, příkaz, plnou moc obstarat něj. záležitost;…

mandel

, -e m. (z něm.) 1. stará míra patnácti kusů: m. vajec; ♦ je to člověk, jakých je patnáct na m. obyč…

mandelík

, -a m. (6. mn. -cích) pestrý pták velikosti kavky; zool. rod Coracias: m. obecný

mandelinka

, -y ž. (2. mn. -nek) 1. drobný býložravý brouček; zool. rod Melasoma, Phytodecta, Leptinotarsa aj.:…

mandelinkový

příd. k mandelinka: m-á kalamita

mandelňák

, -u m. nář. vůz na svážení obilí do stodol (V. Mrš.)

mandelovat

ned. obl. (~; co) skládat obilí do mandelů (Pech.)

mandibula

[-dy-], -y ž. (z lat.) anat. dolní čelist; mandibulární příd.: anat. m. nerv

mandiok

v. maniok

mandl

I (†mangl, Ner.), -u m. (6. j. -u) (z něm.) stroj uhlazující tkaniny tíží svých válců: mechanický, e…

mandl

II v. mandle 1

†mandlář

, -e m. prodavač mandlí (Jir., Tom.)

mandle

, -e ž. (z něm. driv. it. driv. semit.) 1. (zast. též mandl, -u m.) plod mandloně; chutné semeno (já…

†mandlíř

, -e m. (mandlířka, -y ž.) kdo obsluhuje mandl (Baar, Rais)

mandloň

, -ně ž. strom s růžovými až červenými květy pěstovaný pro chutná semena (mandle); mandlovník; bot.

mandloňový

příd. k mandloň: m-é květy

*mandlooký

příd. mající oči tvarem podobné mandlím: m-é ženy (Ner.)

mandlovací

příd. sloužící k mandlování: m. stroj mandl

mandlovati

ned. 1. (co; ~) uhlazovat tkaniny na mandlu: m. prádlo 2. ob. expr. (co) mačkat: m. si šaty v tlačen…

mandlovcový

příd. geol. k mandlovec: m. sloh s dutinkami po uniklých plynech, typický pro výlevné horniny vyvřel…

mandlovec

, -vce m. geol. výlevná hornina vyvřelá s četnými dutinkami po uniklých plynech

mandlovitý

příd. podobný mandlím: m. tvar očí; → přísl. mandlovitě: m. skrojené oči; → podst. mandlovitost, -i

†mandlovka

I, -y ž. (2. mn. -vek) houska s mandlemi: šálek kávy a dvě m-y

mandlovka

II, -y ž. (2. mn. -vek) vrba s listy podobnými listům mandloňovým; vrba mandlová (bot.)

mandlovna

, -y ž. (2. mn. -ven) místnost, v níž se mandluje: elektrická m.

mandlovník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) mandloň (bot.): pod zelenými palmami a kvetoucími m-y (Vrchl.); háj…

mandlový

příd. k mandle: m-é suchary s mandlemi; m-á příchuť připomínající mandle; m-é oči (Olb., Ben.) tvaru…

mandoleta

, -y ž. (R. Svob.), mandolát, -u m. (6. j. -u) (Herrm.) (z it.) (dř.) druh cukrovinek s přísadou man…

†mandoletář

, -e m. výrobce n. prodavač mandolet (Šim., V. Mrš.)

mandolína

, -y ž. (z it.) menší strunový drnkací nástroj hudební s hruškovitým ozvučným tělesem: hrát, brnkat,…

mandolináta

(*mandolináda, Halas), -y ž. (z it.) řidč. píseň s doprovodem mandolíny; skladba pro mandolínu

mandolinista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) hráč na mandolínu

mandora

, -y ž. (z it.) středověký hudební nástroj podobný mandolíně

mandorla

, -y ž. (z it.) výtv. svatozáře kolem postav; mandorlový příd.: m-á elipsa

mandragora

, -y ž. (z řec.) 1. jihoevropská bylina s přízemní růžicí velkých listů, v jejímž středu vyrůstají k…

mandril

, -a m. (1. mn. -ové) (ze špan.) silná africká opice s barevnými lysinami na tvářích a na hýždích; z…

mandžáry

v. mancáry

Mandžuové

, -žuů m. mn. příslušníci národa obývajícího část severovýchodní Číny; Mandžusko, -a s. dř. název pr…

maně

, maní (*maním) přísl. náhodně, mimoděk, bezděky, mimovolně: m. se dotknout něčí ruky; m. se tázat n…

maněk

, -ňku m. nář. spečená klihovatina v pečivu, brousek (Baar)

manekýn

, -a m. (z fr.) 1. muž předvádějící šaty v módních závodech ap. 2. figura v lidské podobě k předvádě…

manekýnka

, -y (2. mn. -nek) (*manekýna, -y) ž. (z fr.) žena předvádějící šaty v módních závodech ap.: módní m…

manekýnství

, -í s. zaměstnání manekýna, manekýnky: adeptky m.; přen. líbivost filmového m. povrchní tvorby

manet

, -a m. (j. 4. -t, expr. -ta, 6. -u) ob. (dř.) lehký motocykl, (dnes) skútr značky Manet

manévr

(†manébr), -u m. (z fr.) 1. vojenský pohyb; účelný pohyb n. úkon k dosažení cíle: m. tankových jedno…

manévrovací

příd. sloužící, určený, užívaný k manévrování: m. základna, taktika; široké m. pole; m. schopnost, v…

manévrovati

ned. 1. (~; čím) provádět manévr, vojenské pohyby n. vůbec účelné úkony k dosažení cíle: naše rota m…

manévrový

v. manévr

*manévřiště

, -ě s. (2. mn. -šť) území, na němž se manévruje: ideální m. (Mah.)

manéž

, -e ž. (z fr. driv. it.) 1. místo pro produkce v cirkuse, zprav. kruhovité: cirkusová m.; svět mari…

mangabej

, -e m. (1. mn. -ové) (z angl.) africká stromová opice s nápadně štíhlým tělem; zool. rod Cercocebus…

mangan

, -u m. (6. j. -u) (z it. driv. řec. zákl.) chem. kovový prvek značky Mn, používaný jako přísada do …

manganatý

příd. chem. označující sloučeniny dvojmocného manganu: chlorid m.; sirník m.

manganičitý

příd. chem. označující sloučeniny čtyřmocného manganu: (nerostný) kysličník m. burel, pyroluzit

manganin

[-nýn], -u m. (6. j. -u) tech. odporová slitina mědi a manganu s přísadou niklu; manganinový příd.

manganistan

[-ny-], -u m. (6. j. -u) chem. sůl kyseliny manganisté: m. draselný jedovaté okysličovadlo v podobě …

manganistý

[-ny-] příd. chem. označující sloučeniny sedmimocného manganu: kyselina m-á

manganit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) miner. druh nerostu bohatý na mangan

mangl

v. mandl

mango

, -a s. (6. mn. -ách) (z mal.) plod mangovníku podobný jablku, požívaný v tropech jako ovoce; mangov…

mangold

, -u m. (6. j. -u) (z něm.) zeměd. řidč. cvikla

mangovník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) (z mal. zákl.) tropický ovocný strom; bot. rod Mangifera: m. indick…

mangrove

neskl. s. (mn. též mangrovy, -ů m.) (ze špan. n. port. driv. mal.) tropický pobřežní porost bahnomil…

manchester

, manchester-, manchestr- v. manšester, manšestr-

maní

v. maně

maniak

[-ny-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (maniačka, -y ž.) (z řec.) člověk postižený mánií, podlé…

maniakální

[-ny-] (*maniakálný, Šlej., *manický, K. Čap.) příd. postižený mánií, mající ráz mánie: m. nemocný; …

-manie

[-ny-] (z řec. mania šílenství) druhá část složených slov vyjadřující vášnivé zaujetí pro to, co je …

manierismus

v. manýrismus

manifest

[-ny-], -u m. (6. j. -u, -ě) (z lat.) 1. veřejné slavnostní n. programové prohlášení, významný ústní…

manifestace

[-ny-], -e ž. (z lat.) 1. (čeho) projevování, projevení, osvědčování, osvědčení, projev (zprav. veře…

manifestant

[-ny-], -a m. (manifestantka, -y ž.) manifestující osoba: statisícový průvod m-ů

manifestní

[-ny-] příd. (z lat.) kniž. zjevný, zřejmý (op. skrytý, latentní): rozeznávat m. obsah od ukrytého s…

manifestovati

[-ny-] ned. i dok. (z lat.) 1. (co, co čím) dávat, dát (zprav. slavnostně) najevo; projevovat, proje…

manifik

(dř. ps. též magnifique [-nifik]) příd. (neskl.) (z fr.) zast. hovor. skvělý, znamenitý: husička byl…

manihot

[-ny-], -u m. (6. j. -u) (z fr. driv. neevrop.) cizokrajná rostlina z příbuzenstva pryšců, poskytují…

manicheismus

[-ny-e-iz-] (dř. též -ism), -mu m. náboženské učení, založené ve 3. stol. n. l. v období krize otrok…

manichejec

[-ny-], -jce (*manichej, -e) m. vyznavač manicheismu; manichejský příd.: m-é náboženské učení; m. du…

maník

, moník, -a m. (z něm.) zast. voj. slang. vojín, též muž vůbec

manikér

[-ny-], -a m. (manikérka, manikýrka, -y ž.) (z fr.) kdo provádí manikúru: zaměstnání m-ů a m-ek v ka…

manikúra

[-ny-], manikýra, -y ž. (z fr.) 1. odborné pěstění rukou; výkony k tomu potřebné: dát si dělat m-u;

manikúrovati

[-ny-], manikýrovati ned. (~; koho, co) provádět manikýru: žena s manikúrovanými nehty

Manila

[-ny-], -y ž. město na Filipínách; manilský příd.: zbož. m-é konopí manila; — manila, -y ž. zbož. vl…

manina

, -y ž. nář. místo bez cest, neschůdné, bezcestí (Hol.); Na maninách ulice v Praze; Maniny (dř.) pom…

maniok

[-ny-], mandiok [-dy-], -u m., manioka, -y ž. (ze špan. n. port. driv. indián.) zbož. škrob z hlíz m…

manipul

[-ny-], -u m. (6. j. -u) (z lat.) 1. hist. starořímský vojenský oddíl (o 2 setninách) 2. círk. část …

manipulace

[-ny-], -e ž. (z lat. zákl.) 1. (s čím, *čím) zacházení s něčím, zejm. odborné n. složité; manipulov…

manipulant

[-ny-], -a m. (manipulantka, -y ž.) zaměstnanec vykonávající manipulaci s něčím: staniční m.; telefo…

manipulátor

[-ny-], -a m. (z lat. zákl.) 1. kouzelník s mimořádnou zručností rukou 2. publ. kdo manipuluje (ve v…

manipulovatelný

[-ny-] příd. takový, kterým může být manipulováno: (žebrové haly) jsou přenosné, snadno m-é; – publ.…

manipulovati

[-ny-] ned. (z lat.) (s čím; *čím) 1. zacházet s něčím, zejm. odborně: m. se signálním zařízením; m.…

manir-

v. manýr-

manismus

[mányz-], -mu m. (z lat. zákl.) náboženství založené na kultu mrtvých, zvl. předků; manistický [-ty-…

manit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) (z hebr. zákl.) chem. alkoholický cukr vyskytující se v rostlinách; jasanov…

-maniti

jen s předp.: pod-, vy-, vy- se

manka

v. man

mankař

, -e m. (mankařka, -y ž.) slang. odpovědný vedoucí (prodejny), kt. má n. mívá manko

manko

, -a s. (6. mn. -ách) (z it.) 1. úč. co schází; úbytek, schodek: v pokladně bylo m. 10 000 Kčs; pokl…

mankote

citosl. (z něm. zákl.) ob. vyjadřuje údiv, úlek, lítost: m., co se to děje!; m., to jsme zkusili!

manlicherovka

, -y ž. (2. mn. -vek) starší typ opakovací kulovnice (nazv. podle konstruktéra Mannlichera)

mann-

v. též man-

Mannheim

[-hajm], -u m. (6. j. -u) město v Německé spolkové republice; mannheimský příd.

manograf

, -u m. (6. j. -u) (z řec. zákl.) tech. přístroj zaznamenávající opticky průběh tlaku v pístových st…

manometr

, -u m. (z řec. zákl.) fyz. přístroj k měření tlaku plynů v uzavřených prostorech: m. kapalinový, ot…

manopan

, -u m. (6. j. -u) starý hrací stroj jazýčkový na kliku, podobný aristonu (Herrm.)

manosa

[-óza], manóza, -y ž. chem. monosacharid vyskytující se zejm. v maně

manostat

, -u m. (6. j. -u) (z řec. + lat. zákl.) fyz. zařízení na měření a udržování konstantního tlaku

manouti

ned. zast. (čím) hýbat, mávat: m. křídly (Suš.); — manouti se ned. zast. a kniž. 1. hýbat se, pohybo…

-manovati

jen s předp.: na- se

manový

v. mana

manóza

v. manosa

mansarda

[-sa-], -y ž. (z fr.) podkrovní místnost, půdní prostor pod lomenou střechou (nazv. podle fr. archit…

manský

v. man

manstvo

, -a s. řidč. manové (jako celek): povolat do zbraně své m.

manšaft

, mančaft, -u m. (z něm.) sport. a voj. slang. mužstvo: postavit dobrý m.; spát s m-em (Haš.)

manšestr

, -u m. text. vlasová tkanina s podélnými vroubky, podobná sametu (nazv. podle angl. města Mancheste…

manšestrovky

, -vek ž. pomn. ob. manšestrové kalhoty: m. do holínek

mantika

[-ty-], -y ž. (z řec.) starověké věštectví podle tzv. znamení; zř. věštectví vůbec (Čech): římská m.…

mantila

[-ty-], -y ž. (ze špan.) krajkový hedvábný přehoz přes hlavu a prsa; (dř. též) pláštěnka, pláštík: C…

mantinel

[-ty-], -u m. (6. j. -u) (z it.) zvýšený okraj hřiště (zprav. hokejového) n. kuželníku; okraj kulečn…

mantisa

[-tysa], -y ž. (z lat.) mat. logaritmus čísla rovného jedné n. většího než jedna, ale menšího než de…

mantl

, -u m. (6. j. -u) (z něm.) zast. ob. plášť: bílý m. (Jir.); starý vojenský m.; → zdrob. mantlík, -u…

†manto

, -a, mantó neskl. s. (z it. n. fr.) plášť, pláštík: damaškové manto (Jir.)

*mantón

, -u m. (6. j. -u) (ze špan.) velký ženský přehoz (nošený v Andalusii): žlutý m. přes rudé bolero (B…

Mantova

, -ovy, Mantua, -uy ž. (3., 6. -ově, -ui) město v Itálii; mantovský, zř. mantujský příd.

manu

v. manu propria a brevi manu

manuál

, -u m. (6. j. -u, -e) (z lat.) 1. zř. a zast. příruční zápisní kniha, obyč. úřední, manuálník: radn…

manuální

příd. (méně vhodně manuelní) (z lat.) ruční: m. práce (na rozdíl od duševní); m. výroba (na rozdíl o…

manuálník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) zř. a zast. příruční zápisní kniha, manuál; příručka, výtah: psát d…

manufaktura

[-úra], -y ž. (z lat. zákl.) 1. velká řemeslnická dílna: státní m. gobelínů; japonské keramické m-y

manul

, -a m. (1. mn. -ové) (z rus. driv. turkotat.) divoká sibiřská kočka s bohatou žlutavou srstí; kočka…

manu propria

[-nú -á] (lat.) (zkr. m. p.) vlastní rukou (za podpisem na opisech, vyhláškách ap.)

manuskript

, -u m. (6. j. -u) (z lat.) poněk. zast. rukopis: vzácný m.; středověké m-y

Manyč

, -e m. řeka v Rusku, přítok Donu; manyčský příd.: M. průplav

manýra

, -y ž. (z fr. zákl.) 1. ustálený způsob tvoření uplatňující vždy znovu stejnou formální a technicko…

manýrismus

[-iz-] (dř. též -ism), -mu m. šablonovité umělecké tvoření; šablonovitost: barokový m.; sklon k m-u;…

*manýrisovati

[-zo-], *manýrizovati ned. hanl. (co) tvořit n. reprodukovat manýrou: manýrizování kreseb (V. Mrš.)

manýrista

, -y m. (1. mn. -é) hanl. umělec tvořící n. reprodukující šablonovitým způsobem, šablonovitě, manýro…

†manýrný

příd. (z fr. zákl.) hovor. způsobný, slušný: dám-li někomu dceru, chci, aby to byl m. člověk (Herrm.…

*manýrovaný

příd. hanl. manýrovitý: m. sloh; → přísl. *manýrovaně: způsoby výrazu působící m.; → podst. *manýrov…

manýrovitý

příd. obsahující, projevující manýru; šablonovitý: m. patos herců; → přísl. manýrovitě: m. se opakuj…

manýrový

v. manýra

manžel

, -a m. (5. j. -i, mn. 1. -ové, -é, 4. -y, -e, 7. -y, -i) 1. ženatý muž v poměru k své ženě; choť: v…

manželka

, -y ž. (2. mn. -lek) vdaná žena v poměru k svému muži; choť: pečlivá m.

manželský

příd. k manžel; týkající se manžela n. manželů: m. stav, svazek, slib; m-á smlouva; m. život; → přís…

manželství

, -í s. zákonem n. mravem upravené spojení muže a ženy, manželský stav: volné, smíšené, monogamní m.…

manželstvo

, -a s. †1. manželství: vstoupit v řádné m. *2. manželé: smířit rozvaděné m. (Vrba)

manžestr

, manžestr- v. manšestr, manšestr-

manžeta

, -y ž. (z fr.) 1. zakončení rukávu na dolním jeho konci; ohrnutá obruba (kalhot, rukavic ap.); (dř.…

manžílek

v. manžel

Markoman

, -a m. (1. mn. -i, -é) příslušník jednoho z germánských kmenů žijících na území Čech v prvních stol…

medicinman

[-dycín-], -a m. (z angl.) lékař kouzelník u primitivních národů

megaloman

, -a m. člověk trpící megalomanií; megamanie [-ny-], -e ž. velikášství, slavomam; megamanický [-ny-]…

*meloman

, -a m. vášnivý milovník hudby; *melomanie, -e ž. vášnivá láska k hudbě (Čap.-Ch.)

mimomanželský

příd. konaný mimo manželství: m. styk; žít m-m životem

†mladomanžel

, -a m. (5. j. -i, mn. 1. -ové, -é, 4. -y, -e, 7. -y, -i) řidč. novomanžel; obyč. mn. m-é novomanžel…

mnohomanželný

příd. bot. rostliny m-é mající na jednom jedinci květy samičí, samčí i oboupohlavné (např. jasan zte…

monoman

, -a, monomaniak [-ny-], -a (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) m. kdo je stižen monomanií; monomanie, -e

Murmansk

, -a, -u m. město a přístav na severozápadním pobřeží SSSR; murmanský příd.: m. přístav; zeměp. M. b…

muselman

, muselman- v. musulman

musulman

(*muselman, Ner.), -a m. (musulmanka, *muselmanka, -y ž.) (z arab.) 1. řidč. a zast. muslim, mohamed…

musulmanstvo

, -a s. muslimové, musulmani (jako celek)

nakomandovat

dok. 1. voj. slang. (co) rozkazem určit: n. cvičný poplach 2. ob. expr. (co) vůbec nařídit: radost s…

namanouti se

dok. 1. (komu; k čemu; ~) maně, náhodou se objevit; nahodit se, naskytnout se, vyskytnout se: vyptáv…

*namanovati se

ned. k namanouti se 1: namanovala se otázka (Hol.)

*namanulý

příd. náhodný: n-á otázka; → přísl. *namanule: podrobnosti n. z paměti se vybavovaly (Šim.) náhodou

narkoman

, -a m. (z řec. zákl.) řidč. narkotik; -manie [-ny-], -e ž. med. chorobná touha po omamujících prost…

nekromanie

[-ny-], -e ž. med. nekrofilie

*nekromant

, -a m. (z řec.) věštec dotazující se mrtvých na budoucnost (Čech); *nekromantie [-ty-], -e, *nekrom…

Nemanice

, -ic m. pomn. jm. obce v Čechách; expr. ve spoj. rytíř (pán, občan ap.) z N-ic nemajetný, chudý člo…

nemanželský

příd. 1. jiný než manželský: n-é lože; n-é dítě zplozené mimo manželství, nelegitimní *2. odporující…

neohumanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. liter. novohumanismus; neohumanista, -y m. (1. mn. -é) stoupenec neoh…

neoromantismus

[-tyz-] (dř. též -ism), -mu m. liter., hud. novoromantismus; neoromantik, -a m. (mn. 1. -kové, -ci,

nepman

, -a m. podnikatel z období Nepu v SSSR: kulaci a n-i; nepmanský příd.: n-é živly

nepodmanitelný

příd. takový, kt. nemůže být podmaněn: n-á síla

neromantický

[-ty-] příd. prostý romantiky; všední, přirozený, střízlivý: n-á krajina; n. typ ženy; n. vztah ke s…

*nevšímaný

příd. nepovšimnutý, opomíjený: n-á dívka (Podl.); v. též všímati si

nigromantie

[ny-ty-], nigromancie, -e ž. kniž. černokněžnictví; -mantik, -a m. (mn. 1. -ci, -kové, 6. -cích) čer…

nordmanka

, -y ž. (2. mn. -nek) les. druh jedle u nás vysazovaný v parcích (nazv. podle botanika Alexandra Nor…

Norman

(†Normand), -a m. (Normanka, -y ž.) příslušník někt. ze skupiny starogermánských kmenů sídlících v s…

Normandie

[-dy-], -e ž. krajina v severozápadní Francii; normandský příd.: n-dští rybáři; N. poloostrov; zeměd…

novohumanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. liter. kulturní proud 2. poloviny 18. stol., obnovující zájem o antic…

novomanžel

, -a m. (5. j. -i, mn. 1. -ové, -é, 4. -y, -e, 7. -y, -i) 1. kdo se právě n. nedávno oženil 2. jen m…

novoromanismus

[-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. archit. obnovený románský směr ve stavitelství; novorománský příd.: n…

novoromantik

[-ty-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (novoromantička, -y ž.) stoupenec novoromantismu; novoro…

nymfomanie

[-ny-], -e ž. (z řec. zákl.) kniž. chorobná touha žen po mužích; -manický příd.; -manka, -y ž. (2. m…

odgermanisovati

[-nyzo-], odgermanizovati dok. (co, koho) zbavit německého rázu n. vlivu: o. veřejný život; úkol o. …

odkomandovati

(zast. ob. odkomandýrovat) dok. poněk. zast. a expr. (koho, 4. p.) rozkazem poslat, přidělit na jiné…

odmanévrovati

dok. (koho, co) manévrováním odstranit: o. neúprosný čas (Nezv.)

odmanganovati

dok. (co) zbavit manganu: vod. o. vodu

*odromantičtělý

[-ty-] příd. takový, kt. se zbavil romantického rázu: romantismus již o. (Šal.)

odromantičtiti

[-ty-] dok. (3. mn. -í) řidč. (co, koho) odromantizovat: o. historii; o. film

odromantisovati

[-tyzo-], odromantizovati dok. (co, koho) zbavit romantického rázu, romantismu: o. poezii, dějiny; o…

oklamaný

příd. takový, kt. byl oklamán: o. milenec; o-á důvěra; → přísl. oklamaně (R. Svob.)

oman

, -u m. (6. j. -u) bylina s velkými úbory žlutých květů, rostoucí ve světlých lesích; bot. rod Inula…

omanový

příd. k oman: o. kořen

opioman

, -a m. (z řec. zákl.) požívač opia; opiofág; -manie [-ny-], -e ž. chorobné požívání opia

Osman

, -a (*Osmánec, -nce, Třeb., expr. *Osmančík, -a, Heyd.) m. kniž. a zast. Turek (podle Osmana I., za…

†Osmanstvo

, -a s. Osmani (jako celek) (Pal.)

otoman

, -u m. (6. j. -u, -ě) (z arab.) 1. (též †otomana, -y ž., Zey., Maj.) pevné čalouněné lůžko bez opěr…

otomanský

příd. poněk. zast. osmanský: o-á říše

pangermán

, -a m. stoupenec pangermanismu; -germanismus [-nyz-] (dř. též -ism), -mu m. reakční hnutí usilující…

panímanda

, panimanda, -y ž. ob. expr. zadnice: začal se chechtat, až se mu panímanda třásla (K. Čap.); ♦ sedě…

†pasoman

[-zo-] (Wint.), †pazomán (Jir.), -u m. (6. j. -u) (z it.) pásek, prýmek, šňůrka; †pasomanový, †pazom…

perkmaníček

v. permon

permanence

, -e ž. (z lat.) kniž. 1. stálá, trvalá, nepřetržitá činnost, služba, přítomnost, nepřetržité zaměst…

permanentka

, -y ž. (2. mn. -tek) hovor. permanentní jízdenka, vstupenka ap.

permanentní

příd. (z lat.) kniž. stálý, trvalý, nepřetržitý: mít něco v p. evidenci; p. služba v lékárně; p. lís…

permanganát

, -u m. (6. j. -u) (z lat. + řec.) chem. řidč. manganistan

pivotman

, -a m. (pivotmanka, -y ž.) sport. (v košíkové) ústřední hráč útočné řady

plackomandant

, -a m. (z něm.) zast. voj. slang. místní velitel (Jir.); -komando, -a s. zast. voj. slang. místní v…

plánomanie

[-ny-], -e ž. (z lat. + řec. zákl.) hanl. plánovací mánie; přepjaté plánování (R. právo)

podhejtman

, -a m. (z něm. zákl.) hist. vojenská n. úřednická hodnost nižší než hejtman: rozkaz Žižkův jeho p-y…

podjímaný

příd. sklář. p-é sklo dvouvrstvové sklo, u kt. je barevná n. opálová vrstva vždy na vnitřní straně d…

podmanitel

(*podmaňovatel Kun.), -e m. (podmanitelka, *podmaňovatelka, -y ž.) 1. kdo si výbojem podmaňuje n. po…

podmanitelský

(*podmaňovatelský) příd. k podmanitel; dobyvatelský, výbojný, uchvatitelský: p. národ, vojevůdce; mí…

*podmanitelství

, -í s. úsilí, snaha podmaňovat, podmanit, dobyvatelství: p. dobyvatelů; – expr. rys hrubého p.

podmaniti

dok. (3. mn. -í) kniž. 1. (koho, co) násilím, mocí, zvláště vojenskou, uvést v poslušenství, v závis…

podmanivý

příd. kniž. k podmaniti 1. schopný podmanit, cele zaujmout; působivý, okouzlující: p. řečník; p-á dí…

*pogermanisovati

[-nyzo-], *pogermanizovati, *pogermánštiti (3. mn. -í) dok. (koho, co) germanizovat, poněmčit: snahy…

*poklamaný

příd. trochu zklamaný: p-á tvář (Ben.); → přísl. *poklamaně: p. se zeptat (Ben.); v. též poklamati

polámanina

, -y ž. ob. 1. něco polámaného, zprav. lidský úd; zlomenina: p-y údů 2. bolestivý pocit vznikající z…

polámaný

příd. ob. postižený bolestmi z namožení: být celý p.; → podst. polámanost, -i ž.: pocit p-i v údech;…

polysémie

, -e ž. jaz. mnohovýznamovost, mnohoznačnost; polysémický, polysémantický [-ty-] příd.: p-á slova mn…

poromantický

[-ty-] příd. následující po romantismu: p-á doba; p. klasicismus

poromantičtiti

[-tyč-] dok. (3. mn. -í) řidč. (koho, co) učinit romantickým, dodat romantického rázu: p. historii

pořímaniti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) *1. pořímštit: národy Galie pořímanili (ČČM) †2. pokatoličtit: p. univer…

preromantik

[-ty-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) umělec tvořící podle směru preromantismu, stoupenec prer…

preromantismus

[-tyz-], -mu m., řidč. preromantika, -y ž. (z fr.) liter. směr z přelomu 18. a 19. stol., hlásající …

prolámaný

v. prolamovaný

protiromantický

[-ty-] příd. namířený proti romantismu; antiromantický: p. racionalismus

předmanželský

příd. týkající se doby před manželstvím: p. pohlavní styk; p-é zkušenosti

předromantický

[-ty-] příd. předcházející romantismus: p-é tradice

přejímaný

příd. sklář. p-é sklo dvouvrstvé sklo, u kt. je barevná n. opálová vrstva na vnější straně dutého vý…

přeromantisovati

[-tyzo-], přeromantizovati dok. (co) učinit příliš romantickým: p. divadelní postavy

přerozmanitý

příd. velmi, nadmíru rozmanitý: p-é zprávy, nápady; p-é věci; → přísl. přerozmanitě: p. zdobit

pseudohumanita

[-ny-], -y ž. falešná, předstíraná humanita: p. kolonizátorů; pseudohumánní příd.: p. ohledy (V. Mrš…

pseudoromantika

[-ty-], -y ž. falešná romantika: p. strašidelných historek; pseudoromantický příd.: p-é povídky

*psychomantie

[-ty-], -e ž. (v okultismu) věštění s pomocí duchů zemřelých; nekromantie

pulman

, -u m. (6. j. -u) hovor. druh komfortního amer. osobního vagónu, Pullmanův vůz (K. Čap.)

pyroman

, pyromaniak [-ny-] (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích), -a m. člověk stižený pyromanií; pyromanie, -e ž.

pyromantie

[-ty-], -e ž. (zvl. v starověku a středověku) věštění z ohně

reklamant

, -a m. (1. mn. -i) 1. řidč. kdo něco reklamuje: požadavky r-ů *2. kdo dělá reklamu: divadelní r-i (…

rekomandace

, řidč. rekomendace, -e ž. (z fr.) poněk. zast. doporučení, přímluva 1: dostat, získat nejlepší r-i;…

rekomando

přísl. (z fr.) pošt. doporučeně: zaslat dopis r.; — zpodst. rekomando, -a s. (6. j. -u) hovor. dopor…

rekomandovaný

příd. pošt. doporučený: r-á zásilka; → přísl. rekomandovaně poněk. zast.: poslat r. (Šim.) rekomando…

rekomandovati

ned. i dok. (z fr.) poněk. zast. 1. (řidč. též rekomendovat) (koho, co) doporučovat, doporučit: r. n…

rekordman

(*rekordník, 6. mn. -cích, Pujm.), -a m. (rekordmanka, -y, poněk. zast. publ. rekordwoman [-vumen] n…

remanence

, -e ž. (z lat.) 1. fyz. magnetizace zbývající po zániku vnějšího magnetického pole 2. círk. učení o…

romance

, -e ž. (z fr. zákl.) 1. liter. básnický útvar špan. lid. epiky; krátká lyrickoepická báseň bez trag…

romancero

, -a s. (ze špan.) liter. cyklus, sbírka romancí

romanciér

[-si-], -a m. (romanciérka, -y ž.) (z fr.) řidč. kniž. romanopisec (K. Čap. aj.); romanciérský příd.…

romaneskní

příd. (z fr.) kniž. mající prvky románové, romantické napínavosti; jevící sklon k fantastičnosti; ro…

romaneto

, -a s. (6. j. -u, -ě) (z it.) liter. prozaická skladba kombinující prvky románu a novely a založená…

romanisace

[-nyza-], romanizace, -e ž. (z lat.) řidč. romanizování: r. Galie

romanismus

[-nyz-], -mu m. (z lat. zákl.) výtv. řidč. (v Nizozemí v 16. stol.) umělecký směr, kt. se formálně o…

romanisovati

[-nyzo-], romanizovati ned. i dok. (z lat.) (koho, co, ~) dodávat, dodat něčemu římský ráz; pořímšťo…

romanista

[-ny-], -y m. (1. mn. -é) (romanistka, -y ž.) 1. odborník v romanistice 1; posluchač romanistiky 1:

romanistika

[-nysty-], -y ž. (z lat. zákl.) 1. studijní a vědní obor zabývající se jazykem, literaturou a histor…

romanopisec

, -sce m. (*-piskyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní, Šal.) spisovatel píšící romány: básník a r.; -pisecký…

Romanovec

, -vce m. příslušník bývalého rus. panovnického rodu založeného Michailem Romanovem

*romans

, -u m. (6. j. -u) (z fr.) (v rus. prostředí) romance 2 (Bass aj.)

romantický

[-ty-] příd. 1. k romantismus 1: r-á literatura, báseň; r. malíř; r-é hudebnf motivy 2. (též *romant…

-romantičtiti

, -romantičťovati jen s předp.: od-, z-

romantik

[-ty-], -a m. (mn. 1. -kové, -ci, 6. -cích) (romantička, -y ž.) 1. stoupenec romantismu (ve význ. 1)…

romantika

[-ty-], -y ž. 1. romantický (ve význ. 2) ráz; romantismus 2, romantičnost: r. horské krajiny; r. ces…

romantismus

[-tyz-] (dř. též -ism), -mu m. (z lat. zákl.) 1. umělecký směr vzniklý na poč. 19. stol. a vyjadřují…

romantisovati

[-tyzo-], romantizovati ned. 1. (co, koho) dodávat něčemu, někomu romantického (ve význ. 2) rázu, ro…

romantistka

v. romantik 2

rozlámaný

příd. ob. postižený bolestmi z namáhavé práce; polámaný, namožený 1: být po těžké práci (celý) r.; m…

rozmanitost

, -i ž. 1. vlastnost toho, co je rozmanité; různost, rozdílnost, rozličnost; nejednotvárnost, pestro…

rozmanitý

příd. různý 1. vyznačující se nestejností, proměnností, rozličností; rozdílný, rozličný 1: r-é druhy…

rozmantlovat

dok. zast. ob. expr. (co) promarnit 1, zašantročit: proč jsi nejlepší věci rozmantlovala (Wint.)

rozmanžírovat

dok. (z něm. driv. fr. zákl.) ob. expr. (koho, co) rozdrtit, rozbít 1: rozmanžíruju mu palici (Neff)

Řím

, -a m. (6. j. -ě) hl. město Itálie a starověké říše římské; sídlo hlavy katol. církve: založení Řím…

Říman

, -a m. (1. mn. -é) (Římanka, -y ž.) obyvatel Říma; občan římské říše: staří Ř-é; — říman, -a m. (1.…

-římaniti

jen s předp.: po-, z-

římanství

, -í s. 1. řidč. souhrn vlastností Římanů, římské mravy, zvyky: synthesa ř. a germánství v říši fran…

salamandr

, -a m. (z něm. driv. řec.) mlok (zool.)

selfmademan

[-mejdmen], -a m. (z angl.) (zprav. v kapit. prostředí) kdo vlastním úsilím dosáhl urč. postavení; s…

sémantém

, -u m. (6. j. -u), řidč. sémantéma, -tu s. (z řec.) jaz. morfém, kt. je nositelem lexikálního (věcn…

sémantický

[-ty-] příd. (z řec.) k sémantika; týkající se významové stránky; významový: s-á funkce, charakteris…

sémantika

[-ty-], -y ž. (z řec. zákl.) 1. log. teorie zabývající se studiem vztahů mezi logickými symboly a je…

silimanit

[-nyt], -u m. (6. j. -u) miner. vláknitý bělavý nerost, křemičitan hlinitý (nazv. podle amer. chemik…

*spoluhejtman

, -a m. jeden z hejtmanů (zvl. ve význ. 2) téhož vojenského útvaru v poměru k ostatním: (hejtman) je…

sportsman

[-men i -man], -a m. (sportsmanka, -y ž.) (z angl.) řidč. poněk. zast. sportovec: s. tělem i duší; r…