manévr (†manébr), -u m. (z fr.) 1. vojenský pohyb; účelný pohyb n. úkon k dosažení cíle: m. tankových jednotek; m. palbou; odvetný, ústupový, boční, obchvatný, zastírací m.; – letadlo opakovalo svůj m.; m. lodi; použít m-u při hře; střelecký výlet a manébr (Jir.); přen. s tou (vojačkou) začnu hned manébr (Tyl); voj. organizovaný pohyb sil a prostředků, jehož cílem je vytvořit nejvýhodnější seskupení vlastních sil a prostředků v boji 2. lstivý čin, postup; taktika, pleticha, úskok: m-y spekulantů na burzách; volební, propagační m.; oddalovací m.; naletět na nějaký zastrašovací m. 3. manévry, -ů m. pomn. vojenské cvičení většího rozsahu: m. spřátelených armád; — manévrový příd.: m. prostor; m. úhyb; voj. m-á obrana pohyblivá