markrabě, -te m. (mn. 1. -bata, 2. -bat s.), markrabí, -í, -ho m. (1. mn. -bí, -bové) (-kraběnka, †-krabina, Pal., †-krabinka, Z. Nej., -y ž.) (z něm.) hist. (v středověké německé říši) zástupce panovníka v marce; titul některých knížat, též moravských: m. braniborský; (král český a) m. moravský; markrabský, markraběcí příd.: m-á, m-cí hodnost; → podst. markrabství, -í s. hist. země spravovaná markrabětem, hodnost markraběte: M. braniborské; M. moravské, m. moravské; zast. Morava: v království i v m. (Staš.) v Čechách i na Moravě