maska, -y ž. (2. mn. -sek) (z fr. driv. arab.) 1. prostředek k zastření tváře, zprav. dutá plastická napodobenina obličeje, umožňující vystupovat v jiné podobě; larva, škraboška: nasadit si (na obličej) masku, m. šaška, čerta; m. dědy Mráze; zvířecí masky; papírová, sádrová, hedvábná m.; masky starověkých herců; přen. vnější předstíraná tvářnost, zdání, přetvářka: jeho laskavost je jen m.; nasadit si masku ctnosti; odložit, odhodit masku lhostejnosti, soucitu; škodit někomu pod maskou přátelství; ♦ odhalit, strhnout (někomu) masku odhalit (jeho) pravou tvářnost, pravé smýšlení; div. zvláštní úprava obličeje herce pomocí líčidel, paruky ap. 2. výtv. posmrtná m. odlitek tváře zesnulého: sejmout posmrtnou masku 3. zprav. odb. kukla na hlavu n. jiný prostředek růz. tvaru přikládaný na obličej, zvl. pro ochranu: šermířská m.; ochranná (dř. plynová) m. pryžová kukla s filtračním zařízením umožňující dýchání v prostoru zamořeném otravnými a pod. látkami; lékařská m. rouška, kt. si lékař zastírá při operaci ústa a nos; kyslíková m. (u kyslíkového přístroje); m. přikládaná na obličej při éterové narkóze; kosmetická, pleťová m. vrstva hmoty s kosmetickými účinky nanášená na obličej 4. celkové přestrojení (za někoho n. za něco jiného); přestrojená osoba sama: obléknout si masku domina, šaška, cikánky; jít za masku (na ples); půjčovna masek; – rej masek na (maškarním) plese; tančit s krásnou maskou 5. zprav. odb. zařízení, předmět k zakrývání n. k ochraně něčeho vůbec: natírat přes masku šablonu; fot. rámeček umožňující při kopírování a zvětšování měnit výřez obrazu; motor. m. chladiče přední část karosérie, zprav. ozdobná mříž, umožňující přístup vzduchu k chladiči a chránící jej před nárazem; — maskový příd. k 1, 4: korejský m. tanec; – zř. m. ples maškarní