mdloba, -y ž. 1. náhlý přechodný stav tělesné slabosti provázený omámeností až bezvědomím; (čast. mn. mdloby) dočasná ztráta vědomí; bezvědomí: těžká smrtelná m.; zmocnila se jí m.; upadnout do mdlob; ve mdlobách tu matka leží (Erb.); přen. burcovat národ z mdloby úpadku, poklesu 2. řidč. náhlý úbytek tělesné síly vůbec; ochablost, slabost, únava: tvář její byla plna mdloby (Rais); usnula mdlobou (Hál.)