mechanický [-ny-] příd. (z řec.) 1. týkající se hmotné, tělesné, fyzické stránky: m-á síla; m. pohyb; m-é vlastnosti; fyz. m-á práce součin dráhy a průmětu síly do této dráhy; m-á energie kinetická a potenciální; m-á energie tepelná a zářivá; med. m-é podráždění vnějšími podněty (např. tlakem); zeměd. m-é zpracování půdy oráním, kypřením, vláčením ap.; geol. m-á činnost geologická způsobená pohybem vzduchu, vody, ledovců; m-é sedimenty; m-é větrání; bot. m-é pletivo dodávající rostlině pevnosti 2. vybavený mechanismem (ve význ. 1); prováděný pomocí mechanismu: m-é hračky; m-é piano; m. tělocvik mechanoterapie (med.); tech. m-á pec; m. rošt; m-é upínání prováděné upínacími prostředky (šrouby, klíny ap.); m-á brzda u kt. je brzdící síla přenášena jednoduchým mechanismem (pákou, táhlem ap.) †3. strojnický: m-á dílna 4. konaný bez zvláštního promýšlení n. uvažování, bez opravdovosti, nepřihlížející k podstatě věci; povrchní, nedbalý; cvikem osvojený; bezděčný, mimovolný, automatický: m-é opisování textu; m-é odříkávání básně; m-é pojetí; m. postup šablonovitý; m-é vykonávání obřadů; – m. pohyb; → přísl. mechanicky: m. odříkávat, řadit; → podst. mechaničnost, -i ž.: m. práce