mechanika [-ny-], -y ž. (z řec.) 1. část fyziky pojednávající o rovnováze a pohybu hmoty, které jsou způsobovány především silami gravitačními, setrvačnými a silami prostředkovanými přímým dotykem: m. tuhých (pevných) těles geomechanika; m. kapalin hydromechanika; m. plynů aeromechanika; nebeská m.; kvantová m.; stav. stavební m.; tech. technická m. 2. zast. strojnictví (Pal., Havl. aj.): tech. jemná m. odvětví přesného strojnictví zabývající se výrobou jemných přístrojů (zvl. měřicích a počítacích strojů); tech. slang. jemné přístroje 3. řidč. mechanismus 1: m. šicího stroje; klávesová m. piana 4. mechanismus 2: m. letu ptáků; m. tělesných pohybů; m. vývoje kapitalismu; m. voleb; – jeho práce se stala pouhou m-ou