metla, -y ž. (2. mn. -tel) 1. holá větévka, prut n. svazek takových větévek, prutů k bití: březová m.; vyplácet metlou; přen. zast. m. boží kometa, vlasatice; potřebuje metlu vyšlehání; ten se už metly nebojí vyrostl, dospěl 2. expr. pohroma, neštěstí, trest: rakovina se stala metlou lidstva; kobylky jsou pravou metlou jižních krajů *3. holý prut, holá větev: metly osik (Rais); fialové metly topolů (Svob.) 4. zast. a nář. svazek proutí, zprav. březového n. vrbového, k metení, koště (Něm., Herb.) 5. kuch. nástroj na šlehání (bílku, smetany); šlehačka: m. na sníh z bílků; zdrob. metlička, -y ž.