miláček, -čka (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích), řidč. milánek, -nka (mn. 1. -nkové, -nci, 6. -ncích) m. 1. milovaný člověk, člověk někomu milý, jím oblíbený; řidč. expr. milá, oblíbená věc: bratr Jan Paleček, m-ček krále Jiřího; bratr byl otcův m.; apoštol Jan, m-ček Páně; Chopin, kdysi m-ček Varšavy; m-ček Štěstěny; mít mezi knihami své m-čky; kniž. m-ček Múz nadaný básník 2. milenec, řidč. milenka: dívka se sešla se svým m-em; vyvolit si m-nka 3. expr., často iron. označení pro milou bytost (zprav. v oslovení), drahoušek: pojď ke mně, m-u; i toto, m-nku, tak to nepůjde!; co jste si to vymyslili, m-ové?