cechmistr

, -a m. hist. volený představený cechu: jeden ze čtyř c-ů; -mistrovský příd.: c-é právo; -mistrovstv…

hofmistr

, -a m. (hofmistryně, -ě, 2. mn. -yň, -yní, *hofmistrová, -é, hofmistrně, -ě ž.) (z něm.) 1. hist. (…

mincmistr

, -a m. hist. správce mincovny: nejvyšší m. Království českého; → ž. -mistrová, -é žena mincmistra:

mistrovství

, -í s. 1. hodnost, titul mistra, ve sportu soutěž o tento titul: nabýt m.; – zápas o m.; m. světa v…

poštmistrovství

, -í s. (dř.) úřad, hodnost poštmistra; působení jako poštmistr

purkmistrovství

(zast. ob. pulmistrovství Kosm., půlmistrovství, nář. pudmistrovství), -í s. úřad, hodnost purkmistr…

sbormistr

, -a m. (sbormistryně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) hud. kdo nastudovává sborové skladby a řídí pěvecký …

staromistrovský

příd. kniž. vztahující se k starým mistrům (zprav. malířům), připomínající staré mistry: s-á manýra;…

†školmistr

, -a m. někdejší správce školy: při každé škole (byl) správce školy čili š. (Tomek); †-mistrovský, †…

velmistr

(*vele- Lid. nov., Bass), -a m. 1. nejvyšší hodnostář, představený v někt. duchovních i světských řá…