mlčenlivý (*mlčelivý, Hol., Zey., R. Svob., *mlčivý, Sab.) příd. 1. nemluvný, zamlklý, tichý: m. host; m-é večerní město; m-é opovržení 2. zachovávající svěřené tajemství; diskrétní: m. jako hrob; m. důvěrník; → přísl. mlčenlivě (*mlčelivě, Šlej.): m. postát u hrobu; *mlčelivo: bylo ticho, m-o (Pfleg.); → podst. mlčenlivost (*mlčelivost, Arb.), -i ž.: děsivá m.; zachovávat m. ve věcech úředních; zavázat se k m-i; spolehnout se na něčí m.