mlčeti ned. (3. mn. -í) 1. nevydávat hlas, nemluvit, být zticha, nevyslovovat se o něčem: místo odpovědi mlčel; zarytě mlčí; mlč a neskákej mi do řeči; mlčel o svých obavách; kritika o něm mlčí; odpusť, že jsem tak dlouho mlčel (o dopisování) neodpovídal na dopis; taktické, diplomatické mlčení; trapné mlčení; mlčí jako zařezaný, jako pařez, jako dub, jako by mu ústa zašil; přen. přijímač mlčí je porouchán n. se nevysílá; telefon mlčí; továrny, stroje mlčí nepracují; doklady, prameny o tom mlčí nenajdou se v nich zprávy, potřebné údaje; ♦ mluviti stříbro, m. zlato (přísloví) někdy je lépe mlčet než mluvit 2. neprojevovat své stanovisko, zejm. k něčemu zápornému; nereptat, neprotestovat; (k čemu; nač; ~) trpět, snášet něco: mlč, to přejde; – k takovým nesprávnostem nelze mlčet; na všecko mlčel (Vrchl.); lid mlčí nebouří se 3. zachovávat tajemství: umíš m.?; něco ti svěřím, ale musíš m.; m. jako hrob ○ předp. na- se, od- se, po-, pro-, roz- se, s-, u-, vy- se, za-, za- se; → nás. mlčívati (o) bez předp.