mluva, -y ž. 1. schopnost mluvit, způsob mluvení; řeč: lidská m.; vrátila se mu m.; souvislá m.; ohnivá m.; přen. m. očí, činů, čísel; m. malířovy palety; m. českého sochařství; expr. naléhavá m. rákosky 2. jazyk, řeč: zvuky rodné mluvy; mateřská m.; cizí m.; někdy jen dílčí jazykový útvar; osobitý způsob řeči vlastní jednotlivci (popř. i jen jednotlivému projevu, dílu) n. skupině lidí téhož národa: m. městských vrstev; m. vzdělanců; hornická m.; jadrná m.