mluvnice, -e ž. 1. součást stavby jazyka obsahující souhrn zákonitostí týkajících se změn slov a spojování slov ve věty; mluvnická stavba jazyka; gramatika: zkoumání, studium m.; zákonitosti české m. 2. nauka o mluvnické stavbě jazyka; kniha, příručka obsahující její popis a rozbor; gramatika: m. historická, srovnávací; nově zpracovaná m. češtiny; školní m. 3. ob. žert. ústa: zavři m-i!; m-i jsem měl otevřenou (Rais) žasl jsem; má dobrou m-ci vyřídilku; → expr. zdrob. k 2 mluvnička, -y ž.