mníti ned. (3. mn. mní, mnějí, rozk. mni, min. mněl) zast. kniž. (co) mínit, myslit, domnívat se; (koho, co zač, jakým) pokládat, považovat: já mním, že... (Havl.); – m. se za šťastného; m. se šťastným; každý mněl se něčím zvláštním (Ner.) ○ předp. po-; → nás. mnívati zast. kniž.: mnívám na mladosti ráje (Čel.) myslívám ○ předp. do- se