močál, -u (6. j. -u, -e) (nář. močár, -u, Něm., Jir.) m. místo, na kt. se shromažďuje voda (obsahující zároveň zemité látky), porostlé rákosím, ostřicí ap.; bažina, bahnisko; vůbec mokré místo v polích n. lukách: nebezpečná půda m-ů; vysušili m-y; přen. m. neřesti; → zdrob. močálek, -lku m. (6. mn. -lcích)