moždíř, hmoždíř, -e m. (z něm. zákl.) 1. kovová nádoba na roztloukání koření, cukru ap.: mosazný, železný m.; tlouci v m-i paličkou 2. dělo k oslavné střelbě naslepo: intrády z m-e; m-e houkají; střílet z m-ů; rány z m-e 3. voj. dělo větší ráže s krátkou hlavní, vrhající střely strmou dráhou; → zdrob. k 1 moždířek, hmoždířek, -řku m. (6. mn. -řcích); — moždířový, hmoždířový příd.: m-á mosaz; – m-á rána; – m-á baterie