možný příd. 1. takový, kt. vůbec může být, může se stát, kt. může být uskutečněn (vzhledem k okolnostem, k schopnostem ap.): několik m-ch eventualit, metod; dohoda je m-á; uděláme, co bude m-é; bylo by to m-é?; jak je to m-é?; jediný m. způsob; nejlepší m. způsob jaký vůbec může být; největší m. zisk; ve všech m-ch jazycích nejrozmanitějších; je (není) možné, možno to splnit, o tom mluvit lze (nelze); nebylo (nám) možné, možno to zařídit; není mi možno tam jít; není možné, možno, aby...; možno říci, že... lze 2. takový, kt. v daném případě může nastat a s kterým je třeba počítat, kt. lze očekávat; eventuální: musím počítat s touto m-ou ztrátou; vzhledem k m-ému nebezpečí 3. zprav. jen v záp. větě n. čast. v záp. nemožný (v. t.) ob. přijatelný, snesitelný: nebyl ve společnosti m.; ty šaty už nejsou m-é nelze je nosit (veřejně) 4. zast. a nář. zámožný: m-á nevěsta; mít m-é přátele (Rais); přísl. možně v. t., možno v. t.; podst. možnost v. t.