modální (*modalitní) příd. k modus; způsobový: jaz. m. slovesa nevyjadřující děj, nýbrž vztah obsahu výpovědi ke skutečnosti v pojetí mluvčího (např. mohu, musím, chci to udělat); m. částice; m. věty; m. funkce; práv. účelový: m. nařízení; → přísl. modálně; → podst. modálnost, -i ž. jaz. vztah obsahu výpovědi ke skutečnosti v pojetí mluvčího; způsobovost