modlitba, -y ž. (2. mn. -teb) náb. 1. (v křesťanském pojetí) náboženské povznesení mysli k bohu n. k svatým, spojené s prosbou a zprav. vyjadřované ustáleným textem: být pohřížen v m-u; setrvávat na m-ách; hledat útěchu v m-ě; m. o pomoc; m. za syna; zvon volá k večerní m-ě pobožnosti; práce je mi m-ou; přen. s němou m-ou v očích prosbou, přáním 2. ustálený text náboženského povznesení mysli: odříkávat m-y; m. před jídlem; m. za mrtvé; církevní m-y; m. Páně otčenáš 3. modlitby, -teb ž. pomn. modlitební kniha: otevřela své m-y se stříbrnou sponou; → zdrob. modlitbička, -y ž.: zdali také m-u posílala ku nebíčku? (Ner.); dětská m. k andělu strážnému; miletínské m-y nadívané medové perníčky (vyráběné v Miletíně)