monarchie, -e ž. (z řec.) forma státního zřízení, charakteristická zvl. pro období feudalismu, v níž je státní moc větší n. menší měrou soustředěna v rukou jedné osoby, panovníka (krále, císaře ap.); stát s tímto zřízením: dědičná m.; absolutní m.; konstituční m.; – rakousko-uherská monarchie; monarchický příd.: m-á vláda; m. stát; → přísl. monarchicky: vládnout m.