monotonie [-ny-], -e ž. (z řec.) zvuková n. intonační jednotvárnost; jednotvárnost vůbec; monotónnost: melodická m.; rýmová m.; m. obřadních formulí; – únavná m. mechanické práce; monotónní příd. zvukově n. intonačně jednotvárný, únavně stejný; jednotvárný: m. melodie, píseň, hlas; m. přednes; m. šumění deště; m. tikot hodin; – m. práce; m. život; mat. m. funkce neklesající, nerostoucí; → přísl. monotónně: m. mluvit; → podst. monotónnost, -i ž. monotonie