morfém, -u m. (6. j. -u), řidč. morféma, -tu s. (z řec. zákl.) jaz. nejmenší, dále nedělitelná část slova, která je nositelem věcného n. mluvnického významu: kořenný, kmenový, koncovkový m.; morfematický [-ty-], morfémový příd.: jaz. m. šev hranice dvou sousedních morfémů ve slově