moudrý příd. 1. nadaný rozumem, nadaný vlastností založenou na znalostech a zkušenostech, projevující se schopností prozíravě a rozvážně usuzovat a jednat: m. člověk, soudce; moudřejší ustoupí; přen. m-á příroda; ♦ nebýt z něčeho m. nerozumět něčemu, nechápat něco; jitro (n. ráno) (je) moudřejší večera (přísloví) je lépe rozhodovat se ráno, když je únava spánkem zahnána; odložme to na ráno 2. svědčící o schopnosti prozíravě a rozvážně usuzovat a jednat, vycházející z této schopnosti: m. čin; m-á rada; m. nápad, krok; m-é slovo, naučení, rozhodnutí; m-é vedení; m-á politika; říci něco m-ého; — zpodst. moudro, -a s. řidč. moudrost: lékařské m. (Rais); ♦ potkalo ho m. s rozumem (pořek.) zmoudřel; → přísl. moudře: m. jednat; → podst. moudrost v. t.