mrštiti dok. (3. mn. -í, rozk. mršti, mrštěte) 1. (čím, kým; co, koho) (prudce) hodit, vrhnout: m. kopím, kyjem; mrštil jím o zem; m. granát, oštěp, disk; přen. m. okem krátce, rychle se podívat; těl. m. paží prudce ji narovnat 2. poněk. zast. (koho, co) uhodit: mrštil ho do hlavy; — †mrštiti se ned. prudce se pohnout; vymrštit se, vrhnout se: mrštila se na mříž (Zey.) ○ předp. od-, pře-, s-, s- se, vy-, vy- se; → nás. *mrštívati (o) bez předp.