mračiti ned. (3. mn. -í) 1. (co) stahovat do vrásek; chmuřit, kabonit, vraštit: m. čelo, obličej, tvář 2. nář. plakat: byla bych se dala do mračení (Jir.); mračiti se ned. 1. pokrývat se mraky: nebe se mračí; neos. mračí se stahují se mraky 2. (zř. též mračiti, Neum.) (~; na koho, co) tvářit se nevlídně, zachmuřeně; kabonit se, škaredit se, chmuřit se: otec se mračil; mračí se jak bubák, až hrůza; proč se na mne mračíš?; mračí se na celý svět; přen. hory, hvozdy se mračí zatahují se mraky, temní; mračí se na něj nevlídná skutečnost ○ předp. na-, na- se, pod-, pod- se, při-, při- se, s-, s- se, za-, za- se; omráčiti; nás. mračívati, mračívati se (o) bez předp.