mramor, -u m. (z lat. driv. řec.) dobře leštitelná odrůda vápence různých barev, celistvá i zrnitá, užívaná většinou pro sochařské a architektonické práce: bílý, růžový, žilnatý m.; kararský m.; slivenecký m.; socha z m-u; obkládat m-em; vytesat z m-u; vtesat do m-u; chladný, lesklý, hladký jako m.; tvář jako z m-u bílá n. nepohnutá; přen. kniž. (o něčem hladkém, chladném n. bělostném:) m. pleti, šíje