mravokárce, -e m. (5. j. -ce, mn. 1. -i, -ové) (mravokárkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) karatel mravů; často hanl. úzkoprsý, přepjatý karatel, kritik mravů; moralista: přísný m.; dělat m.; hrát si na m.; mravokárný příd. kárající mravy: středověké m-é dialogy; m. spis; → přísl. mravokárně: vystupovat m.; → podst. mravokárnost, -i ž. mravokárství: m. a morálkaření; mravokárství, -í s. kárání mravů, zprav. úzkoprsé, přepjaté; mravokárnost