mrzeti ned. (3. mn. -í) 1. (koho, 4. p.) nemile se dotýkat, vyvolávat něčí mrzutou náladu: ty řeči mě mrzí; mrzí ji, že se to stalo; něco ho mrzí; všecko mě tu mrzí; ♦ mrzí ho celý svět je pořád mrzutý, nespokojený; to tě bude m. toho budeš litovat; to mě (ho, ji) na tebe mrzí (, že...) nelíbí se mi 2. (koho s inf.) nemít chuť, náladu: mrzí ho tam jít; ♦ expr. že tě to nemrzí (projev podivu nad něčí činností, podle mluvčího zbytečnou, obtížnou ap.); — mrzeti se ned. (~; na koho, co; nad kým, čím) pociťovat, projevovat nespokojenost, nelibost, zármutek; horšit se, zlobit se, hněvat se: proč se mrzíte?; mrzí se sám na sebe; mrzeli se na něho, že...; mrzel se nad jejími slovy ○ předp. na- se, o-, o- se, roz-, roz- se, z-, z- se, za-; → nás. mrzívati, mrzívati se ○ předp. v. mrzeti kromě na- se, za-