mstíti ned. (3. mn. mstí, rozk. msti, mstěte, min. mstil, trp. mstěn, přech. přít. mstě) (koho, 4. p.) vykonávat mstu za čin na někom spáchaný, (co) trestat mstou: m. popravené; – m. křivdu, urážku, bezpráví; — mstíti se ned. (~; komu, čemu; na kom, na čem; za koho, co; čím) vykonávat mstu: krutě se m.; m. se pánům; m. se na nepřátelích; m. se za potupu, za křivdu; m. se ohněm, pomluvou; něco se mstí má zlé, nepříjemné následky; hříchy otců se mstí na dětech; chyba se mstila ○ předp. po-, po- se, vy- se; → nás. mstívati, mstívati se