mučedník (†mučedlník, Pal., Jir. aj., †mučen(n)ík, Něm., Vrchl. aj.), -a m. (6. mn. -cích) (mučednice, †mučedlnice, Jir. aj., †mučen(n)ice, Ner., Čech aj., -e ž.) 1. kdo je vystaven mučení, kdo je mučen a zprav. umučen k smrti; (círk.) křesťan umučený pro víru: m. Jan Hus; m. pro víru, pro své přesvědčení 2. expr. vůbec kdo nevinně velmi trpí, kdo je pronásledován; trpitel: nemocná žebračka — m-ice; Havlíček, m. za své přesvědčení; ♦ učedník mučedník (pořek.)