mužský příd. 1. týkající se muže jako příslušníka pohlaví: mužští členové rodu; m-é potomstvo; m-á společnost; m. pěvecký sbor; m. hlas, obličej; m-é kalhoty; jaz. m. rod; liter. m. rým s přízvukem na poslední rýmující se slabice; zast. bot. m-é květy samčí 2. poněk. zast. týkající se dospělého, dorostlého muže, mužný 1: m. věk (Jir.); m-á léta (Šmil.) 3. řidč. a zast. mající vynikající vlastnosti muže, zvl. statečnost, rozhodnost ap., mužný 2: m-á mysl; m-á smrt (Lang.) statečná; zpodst. mužský, -ého m. ob. muž: je to pravý m.; mužští se o ni jen derou; nemůže s tím svým mužským vydržet s manželem; přísl. mužsky: m. svalnatá ruka; – zast. m. kázat pravdu boží (Jir.) mužně; podst. *mužskost, -i ž. (Šrám.)