muzikant, -a m. (muzikantka, -y ž.) (z něm. driv. lat.) ob. hudebník: vesnický m.; učitel byl znamenitý m.; banda m-ů vyhrává; přen. expr.: kdo má zájem o hudbu i jinak než jako výkonný hudebník: chodí týdně na koncert, to je m.; ♦ já nic, já m. jsem nevinen, ničeho jsem se nezúčastnil, nic jsem neudělal; muzikantský příd. ob.: m-é pódium; m-á čepice; m. život; m-á tradice; → přísl. muzikantsky; → podst. muzikantství, -í s. ob. hudební nadání, muzikantské zaměstnání, provozování hudby: byl hrdý na své m.; m. starých kantorů; dobré české m.