mysl, -i ž. (mn. 1., 4. -i, 3. -ím, 6. -ích, 7. -emi) 1. základna myšlení; to, co je obsahem vědomí: mít něco stále na mysli; přišlo, vstoupilo mu na m., že...; tane mi na mysli; novinka zaujala plně jeho m.; pusťte to soužení z mysli; jeho m. se tím stále zaměstnává; být pomatené, zatemněné mysli; ♦ sejde z očí, sejde z mysli (pořek.) 2. mínění, smýšlení, názory, přesvědčení: sňatek syna mu byl proti mysli; kniž. jsem s tebou jedné mysli; člověk ušlechtilé mysli; žena vysoké mysli (Vrba) hrdá 3. nálada, chuť (k čemu); buďte dobré mysli!; uchovej si jasnou m.!; být osamělý a těžké mysli; ♦ veselá m. půl zdraví (pořek.) 4. odvaha, zmužilost, energie: dodávat někomu mysli; neztrácejte m.!; kniž. upadnout na mysli ztratit odvahu; → expr. zdrob. myslička, -y ž. (Čel., Vanč.)