mysliti, mysleti ned. (3. mn. -í, rozk. -i, min. -slil, -slel, trp. -šlen) 1. vědomím postihovat skutečnost a její vzájemné vztahy; přemýšlet, uvažovat, přemítat: umět m.; m. v protikladech; myslí mu to dobře (ob.); už mu to nemyslí (ob.); m. německy; hospodářsky m.; m. o desítiletí dopředu; přen. m. v tónech hudbou vyjadřovat své myšlenky; psych. myšlení odrážení založené na schopnosti uvědomovací 2. (na koho, co; o kom, čem; koho, co) zabývat se v mysli někým, něčím; mít někoho, něco na mysli; zaměřovat pozornost k něčemu, k někomu; uvažovat, přemýšlet: myslí na své děti; m. na práci; myslí jen na nové šaty; myslila celý večer o tom, co jí řekl; – vím, koho myslíš míníš; jaké staré řády a mravy to myslíte? (Herb.); – myslí jen na sebe stará se jen o sebe; zast. umí m. věci veliké (Pal.) 3. též mysliti si (co; o kom, čem; na koho) mít názor, mínění, domněnku, představu, přesvědčení o někom, o něčem; mínit, domnívat se, soudit, mít za to, představovat si: myslím, že je mrtev; myslím, že by to šlo, že přijde; nepůjde to tak, jak sis myslel (jak jsi myslel); co sis o něm myslel?; to jsem si na (o) vás nemyslila; moc (si) o sobě myslí je domýšlivý; myslí si svoje (o tom); co tím myslíš?; ob. to si myslím! zajisté; — myslím v platnosti přísl. (jako ustálenou vsuvku není třeba oddělovat čárkami) pravděpodobně, asi, tuším: to by m. nešlo; je m. doma; bylo to(,) m. (,) před pěti lety 4. (nač, na koho; zast. s inf.) mít úmysl, záměr, plán; zamýšlet (co); snažit se, usilovat (o co, o koho): myslí na urovnání sporu; s tímto úkolem myslíme na vás; myslí to s ním dobře, upřímně, vážně, doopravdy; myslí vysoko; kam to jen myslíš? (Třeb.); nemyslili mu hned statek odevzdat (Prav.); myslí si na jeho sestru chce se o ni ucházet ○ předp. do- (si), do- se, na- se, ob-, od- (si), po- (si), pro- (si), pře-, při- (si), roz- (si), roz- se, s- (us-) (si), v-, v- se, vy- (si), z- (si), za- se; → nás. myslívati