myslivec, -vce m. 1. kdo se zabývá lovem zvěře; lovec, střelec: náruživý m.; mysl. kdo provozuje myslivost 2. (dř.) zaměstnanec vrchnostenské služby pečující zejm. o chov lesní zvěře a o přípravu honů; ob. lesník: pan Bayer, m. to z hor Krkonošských (Něm.) 3. voj. příslušník zvláštního druhu pěchoty v některých (zprav. dřívějších) armádách: horští, padákoví m-i; císařský, polní m. 4. hist. (za feudalismu) sluha určený k doprovodu a osobní stráži svého pána: osobní m.; hraběcí m.; → expr. zdrob. k 1, 2 mysliveček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)