nářek, -řku m. (6. mn. -řcích) 1. naříkání, bědování, hořekováni: zoufalý, srdcervoucí, úpěnlivý, bolestný n.; vypuknout v n.; spustit, strhnout hrozný n.; n. nad ztrátou matky; slyšet nářky na nezájem o divadlo stížnosti; přen. kniž. n. větrů †2. nařčení, obvinění: ospravedlniti se z nářkův křivých (Pal.)