nádrž, -e ž. 1. přírodní n. umělá vyhloubená prostora, v kt. se udržuje a hromadí voda: jezero je přírodní, rybník umělá n. vody; zděná, betonová n. bazén; vypustit, napustit n.; vod. n. akumulační, vyrovnávací, usazovací (sedimentační) aj. 2. zařízení, nádoba k přechovávání kapalin n. plynů; rezervoár: n. na vodu, na mléko; plynová, benzínová n.; kovová n.; otevřít, zavřít n.; přen. kraje ty byly významnou n-í bojovné síly (Šus.); tech. chladicí, kalicí n.; palivová n. na pohonné látky; hut. strusková n.; rudná n.; → zdrob. nádržka v. t.