náhubek, -bku m. (6. mn. -bcích) (*náhubka, -y ž., Čech) 1. košík na hubu domácích zvířat (psů a koní): pes má n.; přen. expr. dát někomu n. znemožnit mu mluvení; dostat n. nemoci mluvit 2. hud. nátrubek *3. úder přes ústa, políček, facka (Stroup.); → zdrob. náhubeček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)