nájem, -jmu m. (6. j. -u) (*nájemství, -í s., Třeb.) 1. dočasné užívání věcí přenechaných někomu za úplatu (nejč. majitelem): dát do nájmu; mít něco v nájmu mít to pronajaté n. mít to najaté; n. bytu; být, bydlit v nájmu v najatém bytě; vzít někoho do nájmu pronajmout mu byt; práv. poměr založený nájemní smlouvou n. též správním rozhodnutím 2. nájemné: n. z bytu; platit n.