nápadník, -a m. (6. mn. -cích) (nápadnice, -e ž.) 1. muž, kt. se uchází o nevěstu n. vůbec milostně o ženu: n. už chodí do rodiny, bude svatba; přen. poněk. zast. kdo se vůbec o něco uchází: n-ce umělecké slávy; n-ci světovlády †2. kdo má n. si činí na něco nárok; čekatel, budoucí dědic: n. trůnu; princ, n. koruny české; n. dědictví (Vrchl.)