násada, -y ž. 1. věc, zprav. tyč, nasazená do nástroje, do nářadí, aby se jím mohlo pracovat; násadec 1: n. kladiva; n. sekery topůrko; n. biče rukojeť, držadlo; n. lopaty 2. drůbeží vejce určená k líhnutí (nasazená pod kvočnu); mladé rybky n. lovná zvěř určená k rozmnožování: slepičí, kachní n.; – mělké rybníčky s drobnou kapří n-ou; n. koroptví; přen. cizácká n. v Čechách; mysl. počet vajec n. mláďat v jednom hnízdě 3. zahr. vzrůst, vypučení rostliny n. její části; vytvoření pupenů n. mladých plodů: první n. větvoví; n. květných pupenů; letošní n. hroznů 4. hmota stávající se základem pro něco: cukr. cukrová n. cukr v drobných krystalech, kt. se přidává do těžké šťávy *5. žalování, nasazování na někoho: jít se svou n-ou k domácímu (Herrm.); → zdrob. násadka v. t.