následník, -a m. (6. mn. -cích) (následnice, -e ž.) 1. kdo následuje n. má následovat po někom v úřadě, hodnosti, něj. činnosti, zejm. v hodnosti panovnické; nástupce: n. trůnu; jeho syn a n. †2. následovník, přívrženec, stoupenec: n-ci Husovi (Pal.)